Vliv hudby na duši člověka

Existují stovky článku, které popisují škodlivost rockové, metalové hudby na psychiku člověka. Někomu to může přijit jako démonizace. Hudba přeci nemůže být závadná. Opak je bohužel pravdou. Tak jako mnoho jiných konvertitů i já poslouchal metalovou hudbu. Po konverzi jsem se snažil přeorientovat na tvz. white metal, což je metal tak jako tak, i když se někteří snaží hájit tím, že když je text chválící Boha, tak to špatné být nemůže. Může. Existují různé skupiny. Počínaje od satanských, které vzývají Zlého, přes antikřesťanských (do toho bych dal pohanské, které pějí chválu na přírodu a vrací se v historii do doby předkřesťanské) až po ty, co zpívají o přírodě a texty jsou nezaujaté, konče "křesťanským" metal, který jak jsem psal výše, zpívá o Bohu. Jenže metal či jakákoliv "agresivní", i když znělá, hudba není pouze o textech. Ano, tam kde se útočí na křesťanství, na Pána Ježíše přímo, a že takových skupin není málo, tam není o čem diskutovat. To je zavrženíhodná hudba podporující přímo Zlo. O to snažší je se ji vyhnout. Metal je ale i o té hudbě. Ať jsou texty sebekřesťanštější, je ta hudba špatná, temná, vyvolávající v člověku nenávist. Nemusí to být tak, že si pustím ze zvědavosti nějaký ten white metal a začnu vyvádět. Ta poloskrytá dobře znějící temnota je do člověka vpouštěna po dávkách a i ti silnější nakonec podlehnou. Příjde doba depresí, člověk pochybuje o všem možném a dál se nechává otravovat tou "krásně znějící hudbou". Ďábel je otec lží a dokáže klamat. To, co je špatné se nám snaží představit jako něco krásného. Tak vzniká hřích. Člověk se nechá otrávit jedem a dobrovolně se žene do propasti. Metal působí na duši. Jakožto dříve skálopevný fanoušek metalové hudby, dnes dávám přednost klasice. Jan Dismas Zelenka, génius jehož texty duši oblažují a desítky další vynikajících a především zbožných skladatelů, podporují duchovní život a ten je spjatý i s tou psychickou a ta nakonec s fyzickou stránkou člověka. To že se mi něco líbí, neznamená, že je to správné...