Stejný to každý den bezbožníkův

Do obchodu přichází obtloustlý muž ve flanelové košili jako vystřižené z 80.letech z dob bezbožného komunismu. Vůbec, celý vypadá, jako kdyby z těch časů přicestoval strojem času. Rozhlíží se zpoza umaštěných brýlí s obroučky umělého jantaru a skly jako ze dne půllitru. Při každém kroku se celé jeho tělo zachvěje pod vrstvou tuku a funěním se snaží nabrat co nejvíce vzduchu, aby jeho plíce dostatečně okysličily kolos, jakým byl onen muž. Již při prvním pohledu bylo jasné, že tento člověk přišel vyhledávat problémy. Bylo tomu tak. Zastavil se u knih s křesťanskou tématikou (nikoliv u Halíka) a začal si pod vousy, které neměl, potichu nadávat na křesťanství. Vydrželo mu to dlouho. Potřeboval se vydýchat, aby byl schopen dalšího pokračování. Najednou se zachvěla podlaha. Zatřásl vzduch. Muž se dal do kroku. Opět s oním funěním přešel k jinému regálu s jinou tématikou, ale jakmile tam je něco jen s náznakem křesťanského, vychrlí další salvu bezbožných poznámek. Celý rudý, připomínající prapory bolševické zlovůle, se dere dál. I tam narazí na obrázky kostelů, těžce dýchá, již nevychrlí žádnou poznámku, jen chrčí. Není schopen slova. Vyhledá výtah a odchází. A takto ubohý život žije každý den, bez ustání ve smutku a nenávisti až jednou prozře, obrátí se a řekne. "TO JSEM TO BYL ALE D*BIL!"