Ranní zamyšlení o životě křesťana

Sluníčkové křesťanství, tak s tímto pojmem jsem se setkal před nějakým tím časem. Pamatuji si na období, kdy jsem byl katechumenem, že jsem z křesťanů okolo sebe měl pocit, že se stále usmívají a jsou hodní a svatí. Cítil jsem se být nehodný, stát se křesťanem, protože jsem byl odjakživa spíš člověk cynický. Cítil jsem to jako nedokonalost, protože místo neustálého usmívání a nastavování druhé tváře, jsem se dokázal snadno rozčílit a dát člověku, který mě nějakým způsobem urazil, dostatečně najevo, že takhle tedy ne. Neuvědomoval jsem si nedokonalost jako následek dědičného hříchu, ale jako moji neschopnost být také tak svatý jako oni. Dnes okolo sebe slyšíme neustále o tom, jak být milosrdný a pomáhat bezdomovcům a podobně. Není moc slyšet o spáse duše, o obrácení hříšníků a navrácení odpadlíků do Církve svaté. Je škoda, že i když každý používá tento termín, málo kdo zná opravdu tu podstatu a to pravé milosrdenství. Není to o tom, běhat po ulici a objímat bezdomovce. Není to o tom, uvolňovat jim místo v tramvaji či ustupovat, když s vámi jede banda zfetované mládeže s velkými psy. Tak jako je napsáno v katechismu katolické Církve viz. dole pod textem. Není tam nic o tom, že se neustále musíme usmívat. Křesťan není hippiesák. Spousta lidí si myslí, že hněv je špatný. Tak jako každá vášeň, tak i hněv je mravně neutrální, záleží na nás, kam bude směřovat, zda to bude hněv hříšný (kdy bažíme po pomstě a nenávidíme svého nepřítele) nebo naopak hněv spravedlivý (dokonce tam, kde by spravedlivý hněv měl být a není, kdy člověk mlčí k něčemu, kdy by mlčet neměl, hřeší). Nejsme roboti, kteří jsou bez citů, ale ani lidé, kteří jsou pod vlivem nějaké látky, která v nich vyvolává pocit radosti a umělý úsměv. Máme se radovat v Pánu. Máme být šťastní a vděční za to, že jsme křesťané a děkovat Bohu za jeho milosrdenství, které nám prokazuje neustále. Nesmíme však ale zapomínat, že žijeme ve světě, který ovládá Nepřítel. Stačí si vzpomenout na Našeho Pána, když vyháněl kupce z chrámu. V Písmu je to jasně napsané. Není tam nic o tom, že by jim ustoupil a usmíval se na ně. Každý křesťan by se měl modlit za tři ctnosti, za Víru, Naději a Lásku. Snažit se být užitečným služebníkem. Kdyby všichni lidé na světě toužili po tom Jediném a Pravém, tak by svět vypadal úplně jinak. Křesťanství podle mě není o tom, jak člověk vypadá (zda se usmívá nebo ne), ale především o postoji srdce a zda vírou žiji úplně a bez kompromisů s tímto světem. Pán Ježíš je milosrdný, ale je to také spravedlivý soudce. Buďme pokorní, opravdu milosrdní a snažme se žít tak, jak správný křesťan žít má. Usilujme o spásu! Přeji všem požehnanou neděli. +

1. Učit nevědomé

2. Radit pochybujícím

3. Napomínat hříšné

4. Těšit zarmoucené

5. Odpouštět urážky

6. Snášet trpělivě obtížné osoby

7. Modlit se k Bohu za živé i mrtvé.